Německý špic trpasličí (Pomeranian), malý a střední
- DNA profil
- Vyšetření luxace patelly (PL) s výsledkem do max. 3/3, aby se minimalizovalo postižení kloubů u potomků:
- jedinec s výsledkem PL 3/3 může být spojen pouze s jedincem s výsledkem PL 0/0
- jedinec s výsledkem PL 2/2 může být spojen pouze s jedincem s výsledkem PL 0/0 nebo PL 1/1
Německý špic vlčí (Keeshond) a velký
- DNA profil
- Vyšetření dysplazie kyčelního kloubu (DKK) s výsledkem max. D/D (dříve 3/3), aby se minimalizovalo postižení kloubů u potomků:
- jedinec s výsledkem DKK D/D (dříve 3/3) může být spojen pouze s jedincem s výsledkem DKK A/A (dříve 0/0)
- jedinec s výsledkem DKK C/C (dříve 2/2) může být spojen pouze s jedincem s výsledkem DKK A/A (dříve 0/0) nebo B/B (1/1)
Japonský špic
- DNA profil
- Vyšetření luxace patelly (PL) s výsledkem do max. 3/3, aby se minimalizovalo postižení kloubů u potomků:
- jedinec s výsledkem PL 3/3 může být spojen pouze s jedincem s výsledkem PL 0/0
- jedinec s výsledkem PL 2/2 může být spojen pouze s jedincem s výsledkem PL 0/0 nebo PL 1/1
POZOR: Na vyšetření provedené před dosažením 1 roku věku nebude u bonitace brán zřetel!
PL = Luxace patelly (patella luxation)
Luxace patelly (vykloubení čéšky) je relativně časté onemocnění kolenního kloubu psů.
Patela (čéška) je malá kůstka v přední části kolene. Je umístěna mezi čtyřhlavým svalem stehenním a šlachou upínající se na vrchol holenní kosti. Patela klouže ve žlábku na konci stehenní kosti pokud se kloub ohýbá a narovnává. Někdy se stane, že patela sklouzne mimo svůj žlábek. To nazýváme luxací, nebo také dislokací pately. Nejrozšířenější je mediální luxace pately, kdy tato vypadává směrem doprostřed. Méně častá je laterální luxace, kdy patela vypadává směrem ven ze žlábku. Výjimečné jsou případy, kdy vypadává oběma směry.
Vrozená luxace čéšky je podmíněná geneticky, tzn. predispozice k tomuto onemocnění se dědí a postižení jedinci by v žádném případě neměli být používáni k dalšímu chovu. Nejčastěji se s mediální (vnitřní) vrozenou luxací setkáváme u malých a trpasličích plemen.
Podle závažnosti postižení rozdělujeme luxaci pately do 4 stupňů:
- Při 1. stupni (nejlehčím) můžeme patelu manuálně vykloubit, ta se ovšem ihned vrací do původní pozice.
- Při 2. stupni patela vyklubuje samovolně, ale je ještě schopna návratu do normální pozice, někteří psi jsou schopni patelu sami „nahodit“ rotací končetiny.
- Při 3. stupni je patela luxovaná trvale, ale jsme schopni ji manipulací reluxovat, nicméně se ihned vrací do abnormální pozice.
- 4. stupeň luxace je charakterizován nereponovatelnou trvalou luxací pately. Všechny tyto stupně jsou v různé míře doprovázeny rotací holenní a stehenní kosti, příp. dalšími deformitami, jak bylo popsáno výše.
Rozdělení luxace pately do jednotlivých stupňů je významné zejména z hlediska volby vhodného léčebného postupu, ale u chovných jedinců by měla tato vada být brána v úvahu i při zařazení do chovu. V této souvislosti je jednoznačně doporučitelná selekce postižených jedinců za účelem postupné eliminace luxace pately z chovů čistokrevných psů, protože tato vada má dědičný základ a její výskyt zejména u některých plemen je velmi vysoký.
Zdroj: www.metropolevet.cz
DKK = Dysplazie kyčelních kloubů (HD = Hip dysplasia)
Dysplazie kyčelních kloubů, je vývojové onemocnění pohybového aparátu.
Na jeho vzniku se podílí několik faktorů a to dědičnost (dědičnost predispozice k DKK se udává mezi 20–60 % v závislosti na plemeni ), výživa, rychlost růstu, fyzická zátěž, osvalení pánevních končetin.
Výsledný obraz DKK může proto každý chovatel nebo majitel psa do jisté míry pozitivně ovlivnit při dodržování následujících zásad: štěně a mladého psa nepřekrmovat, krmit kvalitní vyváženou stravou, nepřetěžovat psa – psovi dopřát úměrnou fyzickou zátěž vzhledem k věku.
Onemocnění postihuje všechna plemena psů, především pak psy velkých a obřích plemen.
Při tomto onemocnění dochází k uvolnění kyčelního kloubu, opotřebení a následné deformaci hlavice kosti stehenní a kloubní jamky. Po rozvoji tohoto onemocnění dochází k artróze, bolestivým potížím při pohybu, obtížném vstávání, přenášení váhy na druhé končetiny.
Jen okolo 25 % psů trpících dysplazií vykazuje klinické příznaky. Projevy závisí jak na stupni dysplazie (lehký, střední, těžký), tak na zátěži, které je pes během života vystaven.
Bylo zjištěno, že při křížení dvou negativních jedinců (bez DKK) je v průměru 25% pravděpodobnost, že jejich potomek bude mít pozitivní nález. Při páření jednoho pozitivního a jednoho negativního rodiče je to až 50%, u dvou pozitivních rodičů pak je 80% pravděpodobnost postiženého potomka.
DKK se diagnostikuje pomocí RTG snímků a má několik stupňů dle závažnosti postižení.
Stupeň postižení dle FCI (Mezinárodní kynologická federace):
- bez příznaků dysplazie (A – dříve 0),
- hraniční dysplazie (B – dříve 1),
- mírná dysplazie (C – dříve 2),
- střední dysplazie (D – dříve 3),
- těžká dysplazie (E – dříve 4).
DKK se uvádí např. jako A/A (pravá noha/levá noha)
Zdroj: www.vetvill.cz